έκπληξη

Fra Wiktionary

Græsk

Udtale

Etymologi

Fra oldgræsk ἔκπληξις.

Substantiv

έκπληξη hunkøn

  1. overraskelse
  2. forbavselse

Bøjning

Kasus Ental Flertal
Nominativ η έκπληξη οι εκπλήξεις
Genitiv της έκπληξης / εκπλήξεως των εκπλήξεων
Akkusativ τη(ν) έκπληξη τισ εκπλήξεις
Vokativ έκπληξη εκπλήξεις

Kilder